Převzato z http://www.denik.cz/z_domova/pestounu-pribyva-zije-u-nich-pres-12-tisic-...
článek a rozhovor s panem PhDr. Miloslavem Macelou

Pěstounů příbývá. Žije u nich přes 12 tisíc svěřenců

Praha - Počet rodin, jež se starají o nejmenší na přechodnou dobu, vzrostl od loňska skoro desetkrát. Více je i podpůrných služeb, které jim pomáhají.

Monika Stránská 
z Nové Paky má již řadu let 
v pěstounské péči holčičku. Když zjistila, že se hledají pěstouni na přechodnou dobu, aby malé děti nemusely do ústavů, neváhala. „Byla jsem první v kraji," vzpomíná Monika. Prodělala přípravu a byla zařazena do evidence. „Protože se v našem kraji moc dětí neodkládá, dostali jsme první miminko v lednu 2012. Přivezli mi ho úředníci domů, pobývalo u mě tři měsíce a pak si pro něj přijeli noví rodiče," podotýká Monika Stránská s tím, že v dočasné péči zůstává dítě minimálně šest týdnů, maximálně rok. Právě omezená doba je na přechodné péči to nejnáročnější. „Musíte si říct, že je to tady a teď," shrnuje Monika.

Pěstounů na přechodnou dobu u nás nyní díky novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která platí od začátku roku, přibývá. Zatímco loni bylo takových rodin osm, nyní je jich 74. A přibývá i klasických pěstounů. Díky tomu se za prvních pět měsíců letošního roku podařilo umístit do náhradní rodinné péče osm set dětí, což je o pětinu víc než loni.

„Počet pěstounů se postupně zvyšuje. Např. novorozenci z porodnice přicházejí přímo do rodiny na přechodnou dobu 
a nemusejí projít ústavní péčí. Novela znamená zásadní průlom v dosavadní praxi a otevírá dveře postupné transformaci péče o ohrožené děti. Doufáme, že s personálními změnami na ministerstvu nedojde k jejímu zastavení," podotýká šéfka Nadačního fondu J&T Marie Oktábcová s tím, že kampaň Hledáme rodiče, kterou nadace uspořádala, má již první výsledky. „Máme desítky zájemců, kteří by chtěli poskytnout domov ohroženým dětem. V mnoha krajích zájem převyšuje možnosti úřadů 
a termíny pro výběr a přípravu pěstounů se prodlužují," doplňuje Marie Oktábcová.

Podobně to vidí i nadace Rozum a cit. „U nových pěstounů je vidět pozvolný nárůst. Výjimkou je pěstounská péče na přechodnou dobu, kde je nárůst markantnější," uvádí Martin Galbavý z nadace s tím, že do budoucna bude potřeba pěstounů ještě více.

Změn ovšem nedoznaly jen počty pěstounů, ale i samotná péče. Zvýšilo se třeba množství kontrol, které už nejsou jednou za půl roku, ale každé dva měsíce. „Bereme je tak, že k tomu prostě patří. Je to pro nás sice organizačně náročnější, protože je třeba stáhnout včas děti ze škol a školek, ale dá se to zvládnout. Obvykle si se sociální pracovnicí povídáme, zda je třeba s něčím pomoci a co se 
u dětí změnilo," popisuje pěstounka Jana z Holešovska, která má v péči tři děti. Oceňuje ale, že je nyní odměna pěstouna brána jako závislá činnost, takže se z ní odvádí sociální pojištění na důchod. „Za tohle jsem ráda, protože máme víc dětí a já jsem v domácnosti téměř dvacet let," říká Jana.

Jak podotýká David Svoboda, šéf pardubického občanského sdružení Amalthea, věci se postupně mění. „S novelou přibývá služeb pro podporu rodin – vlastních i náhradních. Je větší tlak na kvalitu sociálně-
právní ochrany dětí a na některých úřadech se personálně posilují přetížení sociální pracovníci. Zároveň se více vzdělávají, měli by mít i více času na práci s rodinou v terénu," říká David Svoboda. Podpůrné služby pro pěstouny se tak pomalu rozšiřují. Například na Královéhradecku vzniklo v lednu centrum Klubko ve Dvoře Králové a v dubnu Maják v Trutnově. Poskytují například poradenství či psychologickou péči. „Zajišťujeme pro děti prázdninové pobyty, organizujeme semináře, doučování 
a podobné aktivity," přibližuje Šárka Tauchmanová z Klubka.

Autor novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí Miloslav Macela řekl pro náš Deník: Aby děti nekončily v kojeňáku, je třeba i politická odvaha
Několik let pracoval na novele, která má zabránit, aby malé děti končily v kojeneckých ústavech. Minulý týden ale Miloslav Macela na svém postu šéfa odboru rodiny na ministerstvu práce a sociálních věcí skončil.

„Měli jsme rozdílné názory na to, jak je novela zákona nastavena. Ale bylo toho víc," řekla Mf Dnes ministryně Ludmila Müllerová (TOP 09). Deník naznačil, že roli mohlo hrát i to, že si Macela přivydělával na placených kurzech pro sociální pracovníky. To exšéf odboru rodiny popírá – podle něj je za jeho odchodem to, že některým ústavům a institucím tak trochu šlápl na kuří oko – s dětmi v pěstounské péči totiž přicházejí o peníze od státu.

Ať tak či tak, jisté je, že novela byla krokem správným směrem – Česko je totiž poslední zemí v Evropě, která do ústavní péče posílá i děti do tří let.

Novela platí půl roku a z ministerstva už chodí první zprávy, že se počty pěstounů zvyšují.
Opatření týkající se náhradní rodinné péče začala fungovat takřka okamžitě. Je to vidět i na kojeneckých ústavech – máme reakce z terénu, že tam děti opravdu nenastupují. Už máme 70 rodin, které si berou děti na přechodnou dobu. Většinou jde 
o ty nejmenší hned po narození, to znamená, že nejdůležitější věk stráví v rodinném prostředí. To je naprosto zásadní. Dalších 70 rodin je již touto dobou v přípravě. Měli jsme plán, že první rok budeme mít sto či sto padesát rodin, a vypadá to, že to vyjde.

Lze odhadnout, o kolik dětí se všichni pěstouni na přechodnou dobu za rok postarají?
Skoro všichni jsou teď obsazení a o jedno dítě pečují po dobu týdnů až měsíců. Mohou se tedy postarat i o stovky dětí za rok.

Začal se nějak dařit také záměr, aby děti primárně z rodin vůbec nebyly odebírány, pokud to není nezbytně nutné?
Na to je ještě brzy. Zavedli jsme nové postupy pro sociální pracovníky, a než se to 
v terénu prosadí, bude to na dlouhé lokte. Jsou už ale vidět pozitivní případy z praxe, že se metody začínají používat. Připravili jsme v souvislosti s tím některé podpůrné mechanismy, aby bylo možné zvýšit počet zaměstnanců na úřadech.

Právě od sociálních pracovníků zazněla kritika, že ačkoliv je novela krok správným směrem, přidělává jim práci s papírováním na úkor terénu. Kolik lidí by tedy úřady mohly do budoucna nabrat?
Máme spočítáno, že by bylo potřeba nabrat ještě 500 sociálních pracovníků. Na to má ministerstvo připravenou výzvu, která by měla být zveřejněna v těchto dnech. Půjde na to zhruba 400 milionů korun. Ještě bych se ale vrátil 
k tomu papírování: ti pracovníci, kteří se metodami, jež zavedl zákon, naučili dělat, pochopili, že to nejsou žádné zbytečné formuláře, ale je to ve světě běžně používaný způsob sociální práce. Někdo si na to ale zkrátka nikdy nezvykne.

Novela také podporuje služby pro pěstouny. Nakolik se daří tato část?
Zavedení zákonného nároku na tyto služby je dalším zlomem, který zákon přinesl. Vznikají tedy nové organizace, které mají garantované financování. Pěstouni si tak pomalu zvykají na to, že jim stát nedává pouze dávky, ale také jim nabízí odbornou poradenskou péči, pomoc při kontaktu s biologickou rodinou dítěte a podobně.

Takže ohlasy na novelu ze strany pěstounů jsou spíše pozitivní?
To bych lhal. Všichni z toho mají obavy, ovšem opravdoví pěstouni na to reagují vesměs pozitivně. V systému je sice spousta lidí, kteří mají děti v pěstounské péči, ale 
v podstatě je berou jako osvojené (v případě osvojení zanikají práva biologických rodičů a adoptivní rodiče nedostávají od státu příspěvky, pozn. red.).

S největším odporem jste se tedy setkal ze strany kojeneckých ústavů.
Ano, těm novela zasáhla do jejich zájmového území a nesou to velmi těžce. Nicméně je to ve prospěch dětí.

Můžete na základě dosavadních zkušeností odhadnout, kdy by se u nás děti do tří let mohly přestat zcela umisťovat do ústavů?
To nedokážu. Kromě systému je totiž třeba politická odvaha, a tu teď nemohu garantovat. Všechny státy kolem nás už úpravu dávno udělaly a my jsme tu jako ostrůvek v srdci Evropy, kde se malé děti dávají do ústavů. Na Slovensku loni hranici zvedli na šest let, v Polsku je to sedm. Všichni totiž vědí, jak to s dětmi jde z kopce, pokud jsou jako malé v ústavu.

Budete se tematice sociálně-
právní ochrany dětí věnovat
i po odchodu z ministerstva?
Určitě, to je věc, která se těžko opouští. Zvláště když víte, v jakém stavu to v České republice je.