Národní průzkum situace dětí v náhradní péči

Eurochild

V roce 2009 Eurochild uskutečnil prostřednictvím svých členských organiací průzkum situace dětí v náhradní péči v Evropě. Výkum hledal odpovědi na otku počtu dětí v náhradní péči, včetně ústavní, komunitní a rodinné péče, profilů dětí v péči, jaké děti náhradní péče odcházejí. Dále se zabýval institucionlním zabezpečením náhradní péče, dostupnosti dat, existencí standardů a podpory pro aktivní účast dětí. Účastnilo se 30 evropských zemí. Tento výzkumný přehled nemá za cíl vědecky rigorózní výzkumné cvičení, ale spíše identifikovat, jaké informace jsou dostupné a zaměřit se na společné trendy v rámci Evropy.

Z průzkumu je možné vysledovat následujíc zjištění:

1) Nedostatek konzistentních srovnatelných dat

Z odpovědí je zřejmé, že data nejsou v evropských zemích shromažďována konzistentním způsobem. Liší se definice typů náhradní péče. Pobytová zařízení např. zahrnují internátní školy, "speciální školy", kojenecké ústavy, domovy pro mentálně nebo tělesně postižené děti, domovy pro děti s výchovnými problémy, zařízení pro mladistvé pachatele tresných činů, domovy následné péče. Dále není společné porozumění toho, co zaklád rodinnou nebo komunitní péči. Liší se také způsob sběru dat v jednotlivých zemích. Např. v Nizozemí nemají dostupná data o počtu dětí v péči, místo toho má údaje o počtu lůžek v ústavech ve čtyřech rozdílných sejcích ústavní péče. Rozdílně je chápána pěstounská péče, poručenství, příbuzenská péče a metody sběru dat.

2) Odhadem 1 milion dětí v Evropské unii žije v náhradní péči

Navzdory nedostatku dat, přibližně je možné odhadnout, že cca 1% dětí je umístěno v náhradní péčiv Evropské unii - přibližně 1 milion dětí. Tento poměr se liší v jednotlivých zemích. V Lotyšsku je v náhraní péči 2,2% dětí. Ve Švédsku se tato situace týká 0,66% dětí. V Rumunsku je přibližně 1,6% dětí pod zvláštní ochranou situace se víceméně nemění od roku 1997 (1,66% dětí).

3) Ústavní péče je stále v Evropské unii široce rozšířená pro děti bez odpovídající péče rodičů

Přestože většina zemí uznává ústavní péči jako poslední možnost po službách podpory rodině a náhradní rodinné péči, počet dětí v ústavní péči stagnuje nebo dokonce roste v některých zemích. Např. v České republice je jen okolo 25% dětí je v pěstounské péči a počet dětí v ústavech se zvýšil od roku 2000 (Unicef Transmonee). Litva a Lotušsko také zaznamenávají nárůst počtu dětí v ústavech.
Od přijetí nové legislativy v Rumunsku stoupl počet dětí v pěstounské péči o 35% v porovnání s lednem 2005. Nicméně přibližně 24,126 dětí je stále v ústavních zařízeních (2008).
V bulharsku je umístěno 7,276 dětí v ústavních zařízeních zatímco v pěstounské péči je umístěno jen 72 dětí (méně než 0.01%).

4) V některých zemích jsou stále umisťovány dětí mladší tří let v ústavní péči

Je obecně uznváno, že děti umístěné v ústavní péči po několik měsíců trpí poškozením vývoje mozku. Pokud není naplněna základní potřeba attachmentu, je zdravý psychologický vývoj narušen. Navzdory tomu v některých členských zemích jsou děti mladší tří let stále umisťovány v ústavech.
Údaje z České republiky (Ústav dravotnickýxh informací a statistiky – ÚZIS) a rok 2007 ukazují, že 1,407 dětí mladších tří le je umístěno v ústavech. V Rumunsku sice existuje zákon zakazující umístění dětí mladších tří let v ústavech, ale porodnice a novorozenecká oddělení nemocnic efektivně slouží jako ústavy pro případ opuštění dítěte (4,000 novorozenců bylo opuštěno v 150 nemocničních jednotkách v roce 2004 – Unicef & Ministerstvo zdravotnictví). Důsledkem tohoto postupu nemají některé děti svoje doklady totožnosti, což je vystavuje nebezpečí využívání včetně obchodování.
V našem přehledu chybí údaje o počtu dětí do tří let v některých zemích, ale studie WHO z roku 2005 odhaduje, že 21,955 do tří let jev Evropě umístěno v ústavní péči.

5) Diskriminace znamená, že některé zranitelné skupiny dětí jsou nadměrně zastoupeny v ústavní péči

Je zřejmé, že ne všechny dětí mají stejná práva na kvalitní služby a podporu rodiny. V Bulharsku tvoří romské děti přibližně 45% dětí v náhradní péči. V České republice v roce 2007 bylo v kojeneckých ústavech 24% dětí romského původu. V Maďarsku jsou v ústavech nadměrně zastoupeny romské děti, někdy až 11x více než by odpovídalo jejic zastoupení v populaci (Oficiálně není možné data o etniku sbírat na základě práva na soukromí).
Umisťování postižených dětí do ústavů je problémem v mnoha zemích EU. Zpráva z Lotyšska říká, že radnice nemají dostatek prostředků na další péči o děti s malým fyickým postižením nebo poruchami chování. Umístěním dětí do ústavů se vyhnou hrazení takových nákladů - ústavy jsou hrazeny z jiných rozpočtů.

6) Rodinám, které se potýkají s chudobou a sociálním vyloučením, jsou častěji odebírány děti do náhradní péče

Navzdory tomu, že většina členských států výslovně uvádí, že chudoba a materiální nedostatek nejou důvodem k umístění dítěte do náhradní péče, v mnoha zemích se tak děje. Ve skutečnosti nedostatek údajů o vztahu mezi chudobou, sociolním vyloučením a umístěním dítěte do péče skrývá, jaký podíl má chudoba na takových rozhodováních a také jaká mohou být přijata preventivní opatření. Rodiny s malými dětmi, zvláště sociálně slabé a sociálně vyloučené, musí dostat potřebnou podporu a povzbuzení co nejdříve je to možné. Proaktivní intervence dříve než nastane problém je levnější a v dlohodobém hledisku prospěšnější pro společnost.

7)Mnoho dětí, které mají zkušenost s umístěním do náhradní péče, si do dospělosti nese psychosociální problémy

Dostupné statistiky jasně dokazují, že děti, které byly umístěny do náhradní péče - a zvláště do ústavní péče - spíše skončí jako bedomovci, spíše se dopouštějí trestné činnosti, spíše mají děti ve věku mladším 20ti let a jejich děti mají větší šanci být umístěny v náhradní péči.
Přechod k samostatnému životu je mnohými považován za období mimořádně citlivé pro mladého člověka. Pro osamostatnění je třeba velmi kvalitní příprava a pomoc pokračující i po opuštění péče.
Nehledě na nezvratné důkazy o negativních výsledcích dětí odcházejících z náhradní péče, existuje jen velmi málo longitudinálních studií zaměřených na okolnosti, za kterých tyto děti mohou dosáhnout úspěšného začlenění do života. Např. finská národní analýza ukazuje výsledky studie, která sledovala děti, které vyrůstaly v SOS vesničkách. Byly provedeny rozhovory s dospělými mezi 22 a 51 roky. Jejich životí situace pokud jde o vzdělání, zaměstnání a zdraví nebyla odlišná od situace zbytku populace.

8) Implementace standardů na ochranu práv dětí v náhradní péči je stále nedostatečná a děti a jejich rodiny se na ní příliš neúčastní

Přestože většina evropských zemí má standardy na ochranu dětí v náhradní péči, v mnoha případech je jejich implementace nedostatečná. Stále jsou země (např. Řecko. Lotyšsko nebo Česká republika), kde zatím standardy nejsou přijaty. Pokud jde o monitorování dodržování standardů, v mnoha zemích je nedostatek údajů, zatímco v jiných jako v Estonsku, Finsku, Švédsku jsou publikovány pravidelné zprávy. V dalších zemích jako je např. Velká Británie, je čas a náklady spojené s monitorování a dohlížením považován za neproporciální zisku v podobě zlepšení služeb pro děti.
Účast dětí a rodičů v rozhodovacích procesech je stále nedostatečné v mnoha zemích. V případě Irska vidíme, že pokud je o předpisy, standardy a legislativu, jsou na dobré úrovni v porovnáíní s ostatními zeměmi ve skutečnosti opravdová účast dětí a jejich rodin je něco jiného. Irish Social Services Inspectorate zjistil, že plánování péče je spíše určováno krizovými situacemi, než dlouhodobým plánováním, ve kterém by bylo možné zvážit názory dítěte a rodiny.

9) Stále je nedostatek skupin na pomoc dětem a mladým lidem vyrůstajícím v náhradní péči vedených vrstevníky

Ve většině zemí neexistují formální struktury, které vy umožňovaly, aby byl slyšen hlas mladých. Tam, kde takové struktury existují, jsou obvykle ustanoveny neziskovými organizacemi, jako v případě Rakouska, Dánska, Finska, Slovenska nebo Švédska.

Celý dokument je ke stažení na stránkách Eurochild http://www.eurochild.org/fileadmin/user_upload/Publications/Eurochild_Re...