Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009
JUDr. Petr Zeman, Ph.D., JUDr. Simona Diblíková, Mgr. Petr Kotulan, Mgr. Jiří Vlach

V rámci výzkumu byla zkoumána převážná většinu případů, v nichž byla v ČR v roce 2007 uložena ochranná výchova, a dostatečný vzorek případů, v nichž byla nařízena ústavní výchova. Na základě analýzy předložených soudních spisů lze souhrnně konstatovat, že v rozhodovací praxi soudů při nařizování ústavní výchovy a ukládání
ochranné výchovy nebyly shledány závažnější nedostatky, které by bylo možno označit jako systémové. Za jedinou výjimku lze v tomto směru označit skutečnost, že soudy při rozhodování o nařízení ústavní výchovy či uložení ochranné výchovy nezletilému ve výrazné většině případů náležitě nezjišťovaly stanovisko dítěte. V jednotlivých případech docházelo k dílčím pochybením či nepřesnostem formální či organizační povahy, jež však neměly pro danou věc ani pro celkový pohled na aplikační praxi soudů zásadnější důsledky. Soudy při své činnosti respektovaly ustanovení právních předpisů. V řízeních obecně nedocházelo k neodůvodněným průtahům. Objem a obsah podkladů, jež soudy využívaly k rozhodnutí ve věci, odpovídaly charakteru skutečností, jež jsou soudy při této činnosti povinny zkoumat a hodnotit. Za tím účelem též soudy přiměřeně komunikovaly s orgány sociálně-právní ochrany dětí a zainteresovanými výchovnými, vzdělávacími i zdravotnickými institucemi.
Pochopitelně nebyla hodnocena věcná správnost rozhodnutí soudů o nařízení ústavní
výchovy či uložení výchovy ochranné, řešitelé si však dovolují prohlásit, že tato rozhodnutí nevzbuzovala pochybnosti.

Převzato z http://www.ok.cz/iksp/publikace.html s laskavým svolením IKSP