Osvojení lepší praxe - Zlepšení možností adopce po celém světě
Everychild a Better Care Network
Květen, 2012

Zpráva se zabývá tématem domácí a mezinárodní adopce. Má za cíl prozkoumat, proč není adopce ve světě až tak využívána a zjistit, zda by mohlo být její rozšíření přinést řešení pro miliony dětí na celém světě, které potřebují stálou péči a v současné době strádají v ústavech. Text vychází z odborné literatury a rozhovorů s řadou odborníků z celého světa.

Adopcí se dítě stává stálým členem nové rodiny. Není to již obecně utajovaný proces spojený s definitivním zpřetrháním veškerých vazeb k původní rodině. Existují již i druhy adopce cílené na lepší naplňování potřeb dětí, zvláště těch starších, pro které může být pokračující kontakt s rodiči a jinými příbuznými přínosem. S vyjímkou Spojených států, Austrálie, západní Evropy a některých zemí centrální východní Evropy/Commonwealth of Independent States (CEE/CIS) http://www.unicef.org/ceecis/ , je domácí adopce jako mechanismus zajišťující dětem stálou rodinnou péči málo využívána. Velmi zřídka je tomu tak v Asii a Africe. Mezinárodní adopce se omezuje na poměrně málo zemí, co do zemí původu dětí i těch, kam děti míří. Je patrná rostoucí snaha o mezinárodní adopce z Afriky, kde je situace často nedostatečně kontrolovaná. Trendy v adopci ovlivňuje řada faktorů včetně počtu dětí bez rodičovské péče, místní strategie náhradní rodinné péče, důvěra v adopci a rodičovstí, chudoba a nerovnost.

Domácí adopce může dětem, zvláště opuštěným, které nemohou být se svou vlastní rodinou, nabídnout stálý domov až do dospělosti. Pro děti vyžadující stálé prostředí je adopce vhodnější alternativou k ústavní péči a může vést k lepším výsledkům než pěstounská péče, zvláště pokud jde o časté změny mezi místy výkonu pěstounské péče. Z dlouhodobého hlediska může adopce přinejmenším ušetřit některé náklady v rámci již fungujícícho státního systému ochrany dětí. Adopce však není vhodná pro všechny děti, jsou nezbytné další možnosti a cesty ke stabilnímu, stálému prostředí. Investice do domácí adopce ale nesmí být na úkor zajištění podpory původních rodin a rodičů a jejich schopností se postarat o vlastní děti.

Mezinárodní adopce s sebou nese řadu témat zahrnujících mnohdy zkorumpovanou a vykořisťovatelskou praxi, demotivaci ohledně větších reforem systému péče o děti a v některých případech i větší využívání ústavní péče. Z dlouhodobého hlediska je mezinárodní adopce neudržitelnou reakcí na chudobu, sociální vyloučení, násilí, která tlačí děti mimo vlastní rodiny. Mezinárodní adopce je uznána v mezinárodních směrnicích jako poslední řešení a to až v případech, kdy byly vyčerpány všechny ostatní možnosti vrámci místa bydliště dítěte. Nutno ale dodat, že v zemích, které ratifikovaly Hágskou úmluvu a jednají v souladu s ní, je mezinárodní adopce pro některé děti v ústavní péči šancí konečně zažít rodinný život. Může se jednat zejména o děti s postižením, přinejmenším dočasně, pokud je na úrovni státu snaha zlepšit péči právě o ně.

Pokud se k adopci přistoupí, musí být volena vhodně. Tedy s jistotou, že je jednou z možností mezi dalšími formami náhradní péče, že je postavena na řádném individuálním posouzení v nejlepším zájmu dítěte a že se adoptovaným dětem a jejich adoptivním rodinám dostává řádné podpory. Celý proces adopce musí probíhat na vysoké úrovni, od samotné předadopční přípravy až po následnou péči a pomoc v případě selhání. Jasná pravidla, průhlednost, akreditované subjekty a dohled ústředního správního orgánu, stejně jako dobře vyškolení pracovníci, jsou nutností. Co je dále pro domácí adopci důležité je ratifikace Hágské úmluvy a její dodržování.

Využívání místních struktur a snaha více zpřístupnit některé formy adopce (např. menší byrokratickou zátěží) může vést ke snížení nákladů s tím souvisejících a vést tak k širšímu využívání této formy péče a to i v místech, kde tomu tak není. Je ale zřejmé, že efektivní adopce vyžaduje investice. Z těch ale může těžit i rozvoj systému širší ochrany dítěte a služeb pěstounské péče. Nesmíme zapomínat, že umístění dítěte do stálého prostředí nové rodiny je životní změnou a dobré zajištění tohoto procesu je pro dobré výsledky nezbytné.

Z těchto závěrů plynou následná doporučení pro plánování či tvorbu zákonů:

• 1. Upřednostňování podpory původním rodinám jako prevence zbytečného selhání rodinné péče a snížení tak nutnosti adopce a dalších forem náhradní péče.
• 2. Rozvoj jasných pravidel a kontroly jak pro domácí tak mezinárodní adopce. Prosazování ratifikace a implementace Hágské úmluvy a rozvoj mezinárodních směrnic ohledně domácí adopce pro oblasti s omezenými zdroji.
• 3. Zajištění, že adopce, včetně "otevřené adopce", je pro děti vyžadující dlouhodobou formu péče skutečně možností volby, už jen tím, že je uznávanou, akceptovanou a dostupnou a např. omezením vlivu rodičovského souhlasu jako překážky adopce.
• 4. Zpřístupnění i dalších forem stálé nebo dlouhodobé náhradní rodinné péče pro děti s touto potřebou. Zajištění stejných možností pro všechny děti, včetně dětí s postižením, HIV pozitivních nebo náležející k etnické menšině.
• 5. Zlepšení úrovně rozhodování ohledně adopcí se snahou vyvážit potřebu správného a řádně zváženého rozhodování s potřebou efektivního rozšíření stálých forem náhradní péče. Prosazovat účast dítěte a rodiny v rozhodovacím procesu a zvážit možnosti poručníků/zákonných zástupců/profesionálů dle nejlepšího zájmu dítěte. Jednat vrámci něj v celém procesu adopce či jiné formy náhradní péče.
• 6. Rozvoj pracovníků a právního systému tak, aby byly rodinám podporou a zabezpečením forem náhradní péče, včetně adopce, na vysoké úrovni.

Jednotlivci a organizace zapojené do procesu rozhodování o jednotlivých formách péče by měli:

• 1. Řádně posoudit, zda je pro dítě skutečně stálá forma péče mimo vlastní rodinu tou nejlepší a zda je na ni připravené. Měli by dbát na to, aby byly vynaloženy všechny síly na podporu příbuzenských forem péče v rámci dostupných možností a komunity, než se k samotné adopci přistoupí.
• 2. Zvážit, zda bude pro dítě s potřebou dlouhodobé péče adopce přínosem nebo je vhodnější jiná forma náhradní péče - např. pokud je žádoucí udržovat kontakt s původní rodinou.
• 3. V případě, že je adopce pro dítě vhodným řešením, volit její nejvhodnější formu, zvážit možnosti "otevřené adopce" a využívat mezinárodní adopce pouze jako poslední řešení v případech, kdy není domácí adopce možná.
• 4. Dobře a opatrně časovat rozhodování tak, aby děti zbytečně nestrádali v neurčité formě péče.
• 5. Zajistit jasný postup s podporou dětí, původních i adoptivních rodin s možností jejich participace: např. snaha připravit děti i rodiny před adopcí, vhodný výběr adoptivních rodičů, přiřazování dětí a rodičů tak, aby byly naplňovány potřeby dětí, opatrné představování dětí novým rodinám, zabezpečování následné podpory v průběhu adoptivní péče.
• 6. Naslouchat dětem a mít na paměti jejich různé potřeby. Měli by rozpoznat, že mnoho adoptovaných se potýká s řadou špatných zkušeností z minulosti včetně dlouhých období ústavní péče, násilí, zneužívání a zanedbávání.

Prosazování těchto doporučení může znamenat naději, že se adopce stane pozitivní možností dlouhodobé péče pro širokou škálu dětí na celém světě.

------------------------------------------------
Celá zpráva v angličtině k dispozici v příloze nebo na http://www.everychild.org.uk/resources/policy_and_research/adopting_bett...