David Svoboda, Amalthea, o.s.

V České republice tráví děti v kojeneckých ústavech často týdny, měsíce a někdy i roky svých prvních let života. Každý den strávený bez rodičovské péče se velmi negativně odráží ve zdravém vývoji dítěte a dochází k  psychické deprivaci, což znamená neuspokojení základních potřeb dítěte. Všechny vyspělé státy na světě nedovolují a považují to za zcela nepřípustné, aby děti do tří let věku byly umístěny mimo rodinné prostředí. Proběhlo mnoho výzkumů rané deprivace (včetně neurologických výzkumů mozku) a všichni odborníci se shodují, že děti potřebují pro svůj zdravý vývoj vztah – připoutání se k blízké osobě v rodinném prostředí. Pan profesor Zdeněk Matějček popsal psychickou deprivaci jako jeden z prvních na světě už v 70. letech 20. století. Bohužel dnes máme ve světě prvenství v počtu dětí v ústavní péči do tří let jejich věku. Těžko se chápe, že po 20 letech demokracie se u nás v systému péče o ohrožené děti změnilo minimum věcí. Naopak se do ústavní péče investuje stále obrovské množství financí. Stavějí se nové ústavy, opravují se staré. Aby děti nemusely vyrůstat v ústavní péči, je potřeba investovat do služeb, zvláště terénních, podporujících ohrožené rodiny a zároveň zkvalitnit a rozvíjet pěstounskou péči. Pěstounů je málo a je nutné změnit podmínky a přístup k pěstounské péči v ČR. Na základě dlouholetých zahraničních zkušeností je potřeba pěstounství vnímat jako profesi, pěstouni jsou odborníci, kteří jsou pečlivě vybíráni, připravováni, také kontrolováni a k výkonu pěstounské péče mají odborný servis.