Poslední komentáře
- Ví paní exministryně, kdo novelu "pro děti" připravoval?
11 let 21 týdnů zpět - Pána Macelu som mala možnosť
11 let 22 týdnů zpět - Podílel jsem se na výzkumu,
11 let 23 týdnů zpět - :-(
11 let 25 týdnů zpět - to je skvělé
11 let 26 týdnů zpět - Vyjadřuji souhlas
12 let 43 týdnů zpět - Klub náhradních rodin v Jižních Čechách
13 let 8 týdnů zpět - Členství v anr
13 let 10 týdnů zpět - Souhlasím s Vámi, že
13 let 10 týdnů zpět - Jak se stát členkou té asociace?
13 let 11 týdnů zpět
RSS kanál
Slovo exministryně
Změny v systému náhradní péče pro děti bez rodičů byly často kritizovány, ale skutečnost je více než dobrá. Žádné zhroucení náhradní péče, naopak výrazně více dětí prožívá své první roky v pěstounských rodinách.
Velice si vážím práce všech zaměstnanců ústavních zařízení pro děti. Přesto nic nemůže nahradit skutečnou rodinu a rodinné vztahy, které považuji za nezastupitelné pro výchovu a vývoj každého dítěte. Proto bylo pro občany tak důležité, že se schválila novela zákona o sociálněprávní ochraně dětí. Více totiž respektuje praktický život a posiluje roli tradiční rodiny.
Od počátku roku přibylo několik stovek pěstounů a poručníků, ale hlavně se proti loňsku zvýšil počet dětí v pěstounských rodinách o pětinu. Přibývá také rodin, které se rozhodly stát pěstouny na přechodnou dobu. Zatímco na začátku roku 2012 jich bylo pouhých osm, dnes se jejich počet blíží stovce a zhruba stejný počet rodin se na tuto službu péče o dítě připravuje. V ústavech žije stále kolem 10 tisíc dětí, jejich počet ale klesá.
Děti jsme se v jejich nových rodinách rozhodli podpořit také změnami v systému dávek. Například u pěstouna s jedním dítětem, což představuje tři čtvrtiny případů, se měsíční odměna zvýšila z 3 410 na 8 000 korun hrubého. Nebyli jsme jen vláda škrtů. Peníze jsme se také snažili směrovat tam, kde pomáhají skutečně potřebným. Kromě přímé podpory zajišťujeme pěstounským rodinám zázemí prostřednictvím služeb. Například odbornou a terapeutickou pomoc, odlehčovací služby či zajišťování kontaktu dítěte s původními rodiči. Letos jsme na to vyčlenili 250 milionů korun pro příspěvkové i neziskové organizace. Náklady na jedno dítě v ústavu přitom značně převyšují náklady na péči v rodině.
Doufám, že ať už bude v České republice vládnout jakékoli uskupení, nebude obracet trend posilování tradiční rodiny. Děti z ústavů za svůj smutný osud nemohou a zaslouží si stejnou rodinnou lásku a pohodu, jakou mají jejich šťastnější vrstevníci. Věřím v to i právě proto, že se jako ministryně s úřadem nyní loučím. I když jsem jí byla pouze sedm měsíců, bylo to symbolicky sedm měsíců šťastných. Život je výjimečný právě v tom, že nikdy nevíte, co vám nachystá. A jak se správně říká: cesta je cíl. A na ní člověk pozná to nejcennější, a to jsou lidé kolem nás. Cením si toho, že mohu ministerstvo opustit s naprosto klidným svědomím a vědomím, že v resortu zanechávám takové osobnosti, které společnou práci dokončí.
Ing. Ludmila Müllerová
exministryně práce a sociálních věcí
Převzato z http://www.mpsv.cz/cs/15720
- Blog uživatele Tereza
- Pro psaní komentářů se přihlašte
Komentáře
Ví paní exministryně, kdo novelu "pro děti" připravoval?
Komu se dostaly do rukou noviny Práce & sociální politika z 12. července 2013 (http://www.mpsv.cz/cs/3644) a jeho zrak spočinul na Editorialu paní exministryně Müllerové, možná se podivil tak, jako se teď divím já. Je spokojená, že novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí byla schválena. Je ráda, že pro děti existuje větší šance, že prožijí dětství v bezpečí rodiny a ne v ústavu. Je ráda za tým, který na ministerstvu zanechává – věří, že společnou práci tým dokončí. I bez ní. Prožila prý na MPSV šťastných sedm měsíců. Velký díl spokojenosti s ní sdílím, ale je v tom i trochu zvláštní pachuť…
Ve svém tak trochu sebestředném editorialu už totiž nezmiňuje, že jako by mimochodem těsně před svým odchodem z rezortu odvolala ředitele odboru rodiny Miloslava Macelu. Právě on po celou dobu příprav novely i během jejího schvalování ve spolupráci s kolegy vše trpělivě vysvětloval. Šel krok za krokem za tím, aby dětí v ústavech opravdu ubylo a práce s dětmi a jejich rodinami se systematizovala. Odbornou veřejností je samozřejmě nenáviděn i oslavován – podle toho, odkud na změny koukáte. Z pohledu dětí mu patří spíše díky, i když je změna tak těžká…
Ať už byl důvod Macelova odvolání jakýkoliv – a média jich prezentují rovnou několik najednou a protichůdných k tomu – paní exministryně nejenže důvody nevysvětlila, ona dokonce v editorialu píše, jak dobrou práci na novele její tým odvedl. Myslí tím tým pana Macely? Nebo tým bez pana Macely? A pokud s ním, tak proč ho odvolala? Proč se editorial hemží superlativy o ministerské dílně při práci na novele, když „měla jinou představu o jeho práci“, jak ji citoval časopis Respekt dne 28. června 2013 (http://respekt.ihned.cz/fokus/c1-60158190-ministryne-odvolala-urednika-k...)? Proč nechce uvést důvody? Proč mi zůstávají na rtech samá proč? Jakou „jinou představu“ paní exministryně měla? Proč nám „tu představu“ nesdělí?
Nemám právo (a k tomu ani potřebné informace) hodnotit, zda měl či neměl být pan Macela odvolán. I díky paní exministryni důvody neznáme. O to tu ani nejde. Mám ale právo připomenout, že nebýt pana Macely, tak by žádná novela zákona nebyla a paní Müllerová by se neměla z čeho radovat. Pokračovali bychom směle v ústavní krasojízdě.
Jako teréňák se tedy z novely raduji, i když mi leckdy nestačí profesní dech, abych splnila všechny její náročné požadavky. Ale novela dýchá pro děti a jejich život s mámou a tátou doma, v rodině, byť třeba náhradní, když to nejde ve vlastní. Bude-li nás společně dýchat víc (to v praxi znamená, že na Orgánech sociálně-právní ochrany dětí skutečně přibudou kolegyně a kolegové „teréňáci“ a kolegové z ústavů budou smět vyjet do terénu), rozdýcháme „zástavu i vyražený dech“ našeho systému péče o ohrožené děti.
Ria Černá, sociální pracovnice a psycholožka