Ministryně odvolala úředníka, který chtěl zrušit kojenecké ústavy
Hana Čápová, Respekt
Převzato z http://respekt.ihned.cz/fokus/c1-60158190-ministryne-odvolala-urednika-k...

Vizionáři se česká ministerstva zrovna nehemží. Ředitel odboru rodiny na ministerstvu práce a sociálních věcí Miloslav Macela byl výjimkou. Chtěl dosáhnout toho, aby česká rarita – tisíce dětí v ústavech – vzala za své.

Jeho konec na ministerstvu byl rychlý a nečekaný. V úterý si ho zavolala ministryně Ludmila Müllerová do kanceláře a oznámila mu: Od prvního už nejste ředitelem. „Odvolala jsem ho bez udání důvodu. Měla jsem jinou představu o jeho práci. Konkrétnější být nechci,“ říká ministryně, jejíž setrvání v úřadu se počítá na dny. Macelu to překvapilo: „Paní ministryně moji práci dosud nekritizovala. Nikdy mi neřekla ani slovo o tom, že má jiné představy, že bych měl něco dělat jinak.“

Je o absurdní situace. Proč by měla končící ministryně vůbec někoho odvolávat? A proč zrovna úředníka, který se ve své oblasti vyzná, a navíc má pro práci nasazení? Ještě absurdnější je, že vysvětlení najdeme v Poslanecké sněmovně. Macela rozhořčil lobby zdejších ústavů, které se bojí, že přijdou o děti. Jejich zástupci získali spojence právě mezi poslanci. A někteří koaliční zákonodárci zatlačili na pilu. Konkrétně při shánění podpisů pro Miroslavu Němcovou, která chtěla prezidentovi doložit, že má jistých sto jedna hlasů, aby mohla být premiérkou. Prý dají podpis jen pod podmínkou, že Macela zmizí.

„Sněmovnou to šlo celé úterý, slyšela jsem to od několika kolegů,“ říká Lenka Kohoutová (ODS) ze sociálního výboru Sněmovny. O které poslance konkrétně šlo, ale neví. Ministryně Müllerová to popírá: „Jsou to konstrukce, které vám nepotvrdím.“ Každopádně někteří poslanci (nechtějí uvést jméno) tvrdí, že jim sama Müllerová řekla právě tento důvod mezi čtyřma očima.

Pro ohrožené děti je to špatná zpráva. Macela si už před lety, jako radní Pardubického kraje, uvědomil, že jim ústavy škodí. To když si přečetl statistiku, že každé druhé dítě z ústavu spáchá v dospělosti trestný čin. A rozhodl se s tím něco dělat. Cíl byl jasný - aby co nejvíce ohrožených dětí mohlo zůstat ve své rodině, případně u pěstounů, a co nejméně jich končilo v ústavu.

Výsledky jeho snažení na krajské úrovni však byly chabé. S podporou kraje sice vznikla sdružení, která nabízela pomoc rodinám v těžkostech, ale zvyky sociálních pracovníků a opatrovnických soudců se nezměnily. Dál posílali děti do ústavů, protože to bylo nejrychlejší a nejjednodušší řešení. Macelův kraj se co chvíli obracel na ministerstvo s návrhem, co změnit.

Když před třemi lety zavolali Macelovi z kanceláře tehdejšího ministra Jaromíra Drábka (TOP 09), ať jde šéfovat odboru rodiny, neváhal. Domníval se, že z ministerstva prosadí kýžené změny nejsnáze. Macelův nástup byl radikální. Drábek hlásil: Změníme zákon tak, že od ledna 2014 nebudou smět být v ústavu děti do tří let, o dva roky později ani děti do sedmi let.

Podobné veto zavedli v poslední době Poláci či Slováci. Jenže lobby ústavů je u nás silná. V zákoně o sociálně právní ochraně dětí se nakonec zákaz ani konkrétní datum neobjevily; bylo jasné, že přes poslance by taková norma neprošla. Macela byl přesto spokojen. Zákon totiž zavedl profesionální pěstouny - lidi, kteří jsou ochotni starat se o dítě jen po přechodnou dobu, než se bude moci vrátit do původní rodiny, nebo odejít do rodiny nové. Za tuto práci budou pravidelně dostávat normální plat.

Macela zároveň plánoval, že jednou se zákaz ústavů pro malé děti objeví i v české legislativě. Věřil, že až bude dost profesionálních pěstounů, lobby ústavů – a jí ovlivnění politici - už nebudou moci hrozit tím, že bez ústavů skončí děti na ulici.

Kdo obsadí Macelovo místo, bude už v rukou nového ministra. Teoreticky by odvolaného úředníka mohl povolat zpět, ale Macela sám s tím nepočítá. Zlepšování podmínek života ohrožených dětí se chce věnovat dál, tentokrát však nejspíš v neziskové organizaci.