EveryChild

Fostering Better Care

Názor, že pro mnoho dětí, kteří nežijí v péči rodičů, nabízí rodinný typ péče lepší alternativu než péče ústavní, je velmi rozšířen. Nicméně pěstounská péče – potenciálně klíčový mechanismus pro poskytování rodinné péče – zůstává v mnoha oblastech světa nedostatečně financovaná a využívá se jen zřídka. Předmětem článku, který vychází z
literatury, rozhovorů s odborníky v oblasti pěstounské péče a konzultací s dětmi ve třech zemích, je tento zřejmý rozpor.
Článek poukazuje na to, že je třeba dalšího úsilí, aby se možnost pěstounské péče otevřela pro širší segment dětí. Tento typ péče vykazuje u dětí lepší výsledky než škodlivé formy ústavní péče a pro některé dívky a chlapce může být vhodnější volbou než příbuzenská péče
či osvojení. Pěstounská péče je vysoce flexibilní forma alternativní péče, která je dětem na dlouhá či krátká údobí schopna nabídnout rodinný domov, zabránit trvalé ztrátě rodičovské péče nebo poskytnout terapeutickou podporu. Minimálně v dlouhodobém horizontu je méně finančně náročná než péče ústavní.
Navzdory těmto faktům je důležité nenahlížet na pěstounskou péči jako na jediné řešení pro děti, které potřebují alternativní péči. Rozhodnutí, zda děti umístit do pěstounské péče, se musí stanovit individuálně, přičemž je nutné vzít v úvahu nejlepší zájem dítěte i
hodnotu toho, je-li je dětem umožněno zůstat v širší rodině. Pěstounská péče není totéž co osvojení, a tak zatímco je dětem schopna nabídnout dlouhodobé, stálé umístění, je diskutabilní, zda jim dokáže poskytnout trvalý domov, kde na sebe pečovatelé berou všechny funkce rodičů. Děti v pěstounské péči - stejně jako ve všech formách alternativní péče – se
mohou snadno stát obětí špatného zacházení a zneužívání.
Pro efektivní fungování pěstounské péče v širokém rozsahu je také potřeba, aby byl v praxi zajištěn: kvalitní legislativní rámec, pracovníci vyškolení v oblasti péče o děti, dostatečný počet pěstounů a vhodné ochranné a prevenční mechanismy, díky jejichž působení
budou v pěstounské péči umístěny skutečně jen děti, které musí být odděleny od rodičů a rodin. Znamená to, že vstupní a související náklady na pěstounskou péči jsou vysoké a že programy této péče musí být dostatečně financovány, mají-li být efektivní.
Existuje celá řada rozdílných forem pěstounské péče, což znamená potenciál mnoha různých typů péče, které vycházejí vstříc potřebám různorodé skupiny ohrožených dětí. Je proto třeba pečlivě plánovat, aby se rozvíjely co nejvhodnější typy pěstounské péče a aby děti byly umisťovány v takových jejích formách, které budou pro jejich potřeby nejpříznivější. Všechny formy pěstounské péče by měly dosahovat nejvyšší kvality a zohledňovat principy tolerance odlišností, zapojení komunity a dítěte i důležitosti vztahů k rodině a komunitě. Kvalita pěstounské péče se nicméně bude pravděpodobně lišit v závislosti na prostředí. Je důležité rozvíjet lokálně podmíněné formy pěstounské péče, které slepě nekopírují západní modely. Právě v těchto případech je zvlášť potřeba zvažovat postoje k pěstounské péči, míru její podpory ze strany pracovníků péče o děti a místních komunit i rozdílné potřeby
podpory pěstounů a dětí v pěstounské péči.

Tyto závěry svědčí o tom, že v mnoha prostředích je třeba změnit přístup následujícím způsobem:
1. Investovat do prevence formou podpory ohrožených rodin tak, aby pěstounskou péči potřebovalo méně dětí, a naopak více dětí mohlo zůstat se svými rodiči, rodinami a ve svých komunitách.

2. Investovat více prostředků do řady vysoce kvalitních a místně odpovídajících programů pěstounské péče, které budou zohledňovat postoje k pěstounské péči, specifické potřeby podpory dětí v této péči i pěstounů, a dále schopnost podpory pěstounské péče ze strany sociálních služeb a komunit.

3. Vytvořit místa pro pracovníky péče o děti a zvyšovat schopnost komunity podporovat péči o děti a jejich ochranu, se zvláštním důrazem na rozvoj schopnosti podporovat rodiny a podporu dětí i jejich pečovatelů v rodinném typu péče, a to včetně pěstounské.

4. Zvyšovat účast dětí na individuálním rozhodování a změně přístupu v těchto otázkách, a to i formou podpory svépomocných skupin dětí v pěstounské péči.

5. V rámci alternativní péče o děti rozvíjet efektivní a komplexní přístup, který bude zaměřený na prevenci a pěstounskou péči vedle dalších alternativ, zejména podpory příbuzenské péče, ale i vnitrostátního osvojení a domovů pro malé skupiny.

6. Investovat do výzkumů v oblasti pěstounské péče, včetně zkoumání dopadů pěstounských programů i problematiky dalšího rozvoje, zejména v prostředí s omezenými zdroji.

Doufáme, že dosažení těchto změn umožní vyšší kvalitu rozhodování, které se týká umisťování dětí do pěstounské péče. Jednotlivcům nebo organizacím zapojeným do rozhodování o možných typech péče o děti doporučujeme následující:

Zkoumejte, zda dítě skutečně musí být odděleno od své rodiny a zajistěte, že k separaci od rodičů dojde pouze tehdy, je-li to v nejlepším zájmu dítěte. Kde je to možné, podporou dětí i rodin předcházejte vzniku nutnosti separace.

Zvažte, zda je pěstounská péče pro dítě tou nejlepší variantou. Přitom mějte na paměti pozitiva příbuzenské péče, nedostatek stálosti spojovaný s pěstounskou péčí i škody způsobované mnoha druhy ústavní péče.

Zjistěte, které konkrétní formy pěstounské péče nejlépe uspokojí potřeby dítěte s ohledem na účel, který mělo jeho umístění do tohoto typu péče mít. Zajistěte, aby děti byly umisťovány pouze do velmi kvalitní pěstounské péče, kde existují předpoklady naplnění
jejich potřeb.

Pravidelně zkoumejte případy umístění do pěstounské péče a zvažujte, zda je v nejlepším zájmu konkrétního dítěte, aby v ní zůstalo nebo bylo přesunuto do jiného umístění, zpět k rodičům nebo do jiných forem péče, vždy s ohledem na stálost a stabilitu.
Konzultujte s dětmi, pěstouny, rodiči i dalšími osobami všechna rozhodnutí, která se týkají péče o děti.

Doufáme, že při naplnění výše uvedených doporučení se může pěstounská péče stát alternativou pro širší spektrum dětí na celém světě.
Zároveň věříme, že bude užívána s rozvahou tak, aby byla pro děti pozitivní volbou.