David Tolfree, Save the Children Sweden

Tato práce nabízí desetibodovou analýzu typických negativních rysů ústavní péče ukazujících, jak ovlivňují růst dětí a jejich práva. Tato zjištění z výzkumu jsou ilustrována vlastními slovy dětí. Zahrnují segregaci, diskriminaci a izolaci, které děti v ústavech často pociťují. Dále fakt, že přijetí do ústaavu je často založeno na potřebách dospělých, ne zájmu dětí; nedostatek osobní péče stimulace; nedostatek příležitostí učit se o rolích dospělých; riziko zneužívání a ústavech; nedostatek pozornosti specifickým psychologickým potřebám; a konečně - s ohledem na tyto rysy - fakt, že "ústavní děti" mají často problém přizpůsobit se životu venku z ústavu.

Práce se nejdříve zabývá preventivními přístupy s cílem vyhnout se zbytečným odebíráním dětí od rodin. Dále se zabývá strategiemi alternativní péče - ukazuje ve světle antropologických znalostí o tradičních formách pěstounství, že něteré formy náhradní rodinné péče nejsou založeny na nejlepším zájmu dítěte a mohou mít negativní vliv na rozvoj dítěte a jeho práva.
Navrhuje, aby pěstounské programy byly pevně zakotveny v místní komunitě a podporovány institucemi, které mají doboru znalost dětského vývoje a dětských práv. Příprava pěstounských rodin (včetně dalších dětí a širší rodiny) a aktivní účast dítěte jsou důležitými komponenty dobré praxe. Zásadní, ale náročnou, komponentou programu zajišťující ochranu práv dětí je monitorování a podpora pěstounských dětí a jejich pěstounů. V mimořádných situacích může být kapacita komunity v poskytování péče odloučených dětí limitována.
Navzdory těmto potížím je komunitní péče přiměřenější a úspornější reakcí než ústavní péče. Nicméně jsou situace, ve kterých může být ústavní péče preferována, aby naplnila specifické cíle.
V závěru práce je zmíněna potřeba dalšího výzkumu a zdůrazněna potřeba zaměřit se ve výzkumech, formulováni politik a rozvoji dobré praxe na to, samy děti chtějí říci.

Převzato z http://bettercarenetwork.org/bcn/details.asp?id=21652&themeID=1003&topic...