Hodnocení Střediska náhradní rodinné péče

V roce 2008 se situace v oblasti péče o ohrožené a znevýhodněné děti, především v náhradní rodinné péči, zásadně nezměnila. Stále u nás převažuje ústavní péče nad péčí rodinnou, i když podle Úmluvy o právech dítěte i našich zákonů (např. zákon o rodině) to má být naopak.

Na tuto skutečnost upozorňovalo již delší dobu více nestátních neziskových organizací, které se ochranou práv dětí a péčí o ně zabývají. V roce 2004 vznikla Koalice „Děti patří do rodin", kde jsme definovali nejdůležitější principy péče o ohrožené děti u nás.

Můžeme je shrnout do několika bodů:

• aby co nejvyšší počet dětí vyrůstal ve vlastní biologické rodině
• aby se významně zvýšil podíl náhradní rodinné péče v systému služeb pro děti bez rodinného zázemí
• aby byla zkracována doba pobytu dětí mimo vlastní rodinu, zvláště pak ve všech typech institucionální péče

Za hlavní podmínky k dosažení těchto cílů považujeme:

• Ustanovení jednoho odpovědného úřadu, který bude mít celou oblast ochrany práv dítěte ve své kompetenci (Ministerstvo pro rodinu nebo jiný výkonný státní úřad pro dítě a rodinu).
• Vytvoření národní strategie a koncepce péče o dítě a rodinu (vypracovanou kompetentními odborníky a s přihlédnutím k procesu začleňování do EU) a zakotvení této strategie v legislativě i v každodenní praxi.
• Zavedení moderních přístupů v oblasti sociálních služeb pro dítě a rodinu a definování závazných standardů jejich kvality.
• Rozvíjení náhradní rodinné péče v jejích stávajících i nových formách tak, aby byla dostupná všem dětem vyrůstajícím mimo vlastní rodinu, a to bez rozdílu věku, etnické příslušnosti, zdravotního stavu či psychosociálních obtíží.

Podle údajů Ministerstva zdravotnictví je u nás většina dětí umísťována do kojeneckých ústavů ze sociálních důvodů (44,1%) nebo ze zdravotně sociálních důvodů (25,2%). Tato čísla ukazují, že by se pravděpodobně v mnoha případech dala situace dětí řešit jinými opatřeními než ústavní výchovou.

Závěry z šetření Střediska náhradní rodinné péče v kojeneckých ústavech ukazují, že v mnoha případech je doba pobytu dítěte protahována nejen věcnými a právními překážkami a zdlouhavým soudním řízením, které také bývá často kritizováno, ale i administrativními prostoji, kterým bychom se mohli i v současném systému vyhnout.

Závěrem můžeme shrnout a doporučit určitá opatření, která by včas, citlivě a účinně pomohla ohroženým a znevýhodněným dětem vyrůstat v prostředí rodinném, či takovém, které se rodině co nejvíce přibližuje:

• posílit a zkvalitnit terénní sociální práci, zaměřenou především na prevenci sociálního osiření a sanaci, podporu a pomoc biologické rodině
• posílit a podpořit práci orgánů sociálně právní ochrany dětí (1 sociální pracovnice má u nás v průměru 350 případů, což je ve srovnání s jinými zeměmi velmi vysoký počet)
• hledat a rozvíjet nové programy a projekty jako alternativy ústavní péče
• závádět nové formy pěstounské péče, které by pomohly většímu počtu dětí žít v rodinném prostředí s podporou biologické rodiny (např.krátkodobá, podpůrná, respitní, terapeutická a jiná profesionální pěstounská péče)
• trvale a všestranně podporovat, doprovázet a vzdělávat pěstounské rodiny, aby jejich péče byla co nejvhodnější
• motivovat a pravdivě informovat veřejnost a problematice ohrožených dětí;
• na základě analýz, mezinárodních srovnávacích výzkumů a současné praxe vytvořit a prosadit jednotnou koncepci péče o dítě a rodinu

Převzato z http://nahradnirodina.cz/pece_o_ohrozene_a_znevyhodnene_deti_v_cr.html#