Doc. JUDr. Zdeňka Králíčková, Ph.D., Brno

Právní rozhledy č. 9/2008, s. 309 a násl., na stránkách www.vzd.cz publikováno s laskavým souhlasem nakladatelství C.H.Beck

Pěstounská péče je tradičním nezastupitelným soukromoprávním institutem, upraveným zákonem o rodině. Při jeho intertpretaci a aplikaci je třeba vycházet z českého právního řádu jako celku, ale též z judikatury Ústavního soudu ČR a Evropského soudu pro lidská práva. Naopak je třeba abstrahovat od politických rozhodnutí, která v minulosti vyústila v likvidaci pěstounské péče.

Cílem tohoto příspěvku je poukázat na řadu mýtů, úmyslných či nevědomých interpretačních pochybení a vadných aplikačních postupů ve věci institutu pěstounské péče a naznačit možná řešení, jde-li o dílčí dilemata a konflikty.

Jmenovitě půjde o problematiku pojímání pěstounské péče jako dlouhodobé náhradní péče neboli kvaziosvojení pro děti tzv. nikoli právně volné, o zaběhlou klasifikaci pěstounské péče na pěstounskou péči bez účasti rodičů (jako pravidlo) a s účastí rodičů (jako výjimku), o domněnku rodičů, že jejich dítě nesmí být bez jejich souhlasu svěřeno do jakékoli individuální náhradní péče, o předsudky o nevhodnosti pěstounské péče pro osoby dítěti příbuzné a blízké, o bagatelizování nutnosti všestranné pomoci přirozené rodině, ve které došlo ke krizi, mnohdy ze sociálních důvodů, resp. z důvodu neschopnosti zajistit péči o dítě, o faktickém a nezákonném vytváření dalších institutů, resp. předstupňů náhradní rodinné péče bez zákonného podkladu (např. tzv. hostitelské péče).