Průzkum organizace Lumos ve spolupráci se 7 kraji ČR

http://czech.wearelumos.org/media-centre/publications

Závěry a doporučení z průzkumu:

Typický pěstoun je středoškolsky vzdělaná čtyřicátnice pracující v pomáhající profesi, která žije v domácnosti s partnerem a protože ráda pečuje o děti, rozhodne se využít příležitosti pustit se do výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu, což je smysluplná a zajímavá práce.

● Pěstouni na přechodnou dobu jsou vzdělanější než česká populace ve stejném
věku (35 až 64 let).

● Pro více než devět z deseti pěstounů bylo velmi důležité nebo důležité to, že pěstounská péče na přechodnou dobu je možnost dělat něco smysluplného, možnost, jak napomoci tomu, aby děti nemusely být v ústavech.

● Před začátkem výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu bylo pouze 14 % pěstounů nezaměstnaných, z toho dlouhodobě pouze 3 %.

● Na úřadu práce se o pěstounské péči na přechodnou dobu nedozvěděl žádný z pěstounů, kteří se zúčastnili průzkumu.

● Pěstouni na přechodnou dobu mají v průměru nějaké dítě v péči téměř 90 % času, po který tuto činnost vykonávají.

● Více než třetina pěstounů na přechodnou dobu má zkušenosti s péčí o děti s nějakými speciálními potřebami.

● Plných 44 % pěstounů uvedlo, že mělo v péči alespoň jedno dítě, v jehož případě byla nutná nějaká forma rehabilitace, terapie, léčby.

● Průměrná délka pobytu dětí v pěstounské péči na přechodnou dobu byla 6,5 měsíce.

● Děti se nestěhují z rodiny do rodiny, pro naprostou většinu z nich (97 %) se během roku pobytu v pěstounské péči na přechodnou dobu podařilo nalézt trvalé řešení.

Z uvedeného průzkumu vyplývá, že pěstounská péče na přechodnou dobu plní svou roli. Obavy či
tvrzení kritiků, že se jedná o byznys, že přechodní pěstouni dělají práci jen pro peníze, že se děti
stěhují z rodiny do rodiny či že pěstouni berou peníze a většinu času nemají děti v péči, se nepotvrdily,
naopak tato tvrzení průzkum vyvrátil. Často vyslovovaná obava, že se během roku pobytu dítěte
v pěstounské péči nepodaří nalézt trvalé řešení a děti budou muset jít do ústavu nebo se stěhovat do jiné
přechodné pěstounské rodiny, se nenaplňuje.
Z toho rozhodně neplyne, že by se příprava, výběr, další vzdělávání i podpora pěstounů na přechodnou dobu
nemohla a neměla zkvalitňovat. Ale rozhodně můžeme říct, že obrázek pěstounů na přechodnou dobu
jako především finančně motivovaných jedinců, u kterých můžeme mít obavy o kvalitu jejich péče,
provedený průzkum vyvrací.
Na  základě zjištění, která přináší průzkum, rozhodně nelze doporučit jakékoli zhoršování podmínek
pro výkon pěstounské péče na přechodnou dobu, například snižování výše odměny nebo
vyplácení odměny pouze v době, kdy má pěstoun dítě v péči. Naopak lze doporučit posílení práce
s biologickými rodinami a také vyhledávání více pěstounů dlouhodobých i pěstounů na přechodnou
dobu.