Dvanáct bodů k snahám českého předsednictví otevřít debatu o barcelonských cílech

Evropská socialistická strana vydala ve čtvrtek 29.ledna prohlášení, které kritizuje snahy českého předsednictví o otevřenou debatu v oblasti barcelonských cílů. Českému předsednictví zcela mylně podsouvá snahu omezovat péči o předškolní děti a nutit ženy k setrvání v domácnosti. Frakce Zelených v EP navrhla rezoluci, ve které Českou republiku na základě podobných argumentů ostře odsuzuje (tato rezoluce se bude projednávat v úterý 3.2.2009). České předsednictví proto upozorňuje, že:

1. České předsednictví nenavrhuje, jak je mylně interpretováno, konkrétní změnu Barcelonských cílů. Pouze se snaží pouze nastartovat debatu o jejich možné revizi. Důvod je prostý. Barcelonské cíle byly schváleny v roce 2002 bez účasti nových členských států. Jedná se o právně nezávazný dokument, jenž není součástí práva EU – proto nebyl součástí právního řádu, jenž nové členské státy přijaly. Byl schválen v rámci tzv. otevřené metody koordinace, kde je vyžadován jednomyslný souhlas všech států. Je proto logické, že České předsednictví se snaží, aby se nad problematikou, která je v jednotlivých zemích nahlížena podstatně odlišně, otevřela diskuse i s účastí nových členských zemí.

2. Barcelonské cíle, včetně cíle umístit do roku 2010 33 procent dětí do 3 let v zařízeních kolektivní péče, nejsou součástí práva EU a nacházejí se i mimo sféru kompetencí EU. Proto byly schváleny otevřenou metodou koordinace, jež je pouze způsobem koordinace politik mezi členskými státy, které nespadají do kompetencí EU. Státy zde vykonávají svou svrchovanou moc. Není proto možné vyžadovat jejich faktické plnění.

3. Většina států EU Barcelonské cíle v oblasti péče o děti neplní a ani nenaplní. Patří mezi ně i Česká republika.

4. České předsednictví nezpochybňuje cíle v politice zaměstnanosti. Pouze je toho názoru, že při stanovování těchto cílů je třeba hledět i na další faktory, jako je svoboda rodina a zájem dítěte.

5. Řada států, které vstoupily do EU po roce 2010 může přijít se svými specifickými zkušenostmi z rozvinutým systémem jeslí z doby totality. Patří mezi ně i Česká republika. Celá řada studií provedených v době, kdy byla v těchto zařízení umístěna téměř čtvrtina dětí, zpřesňuje znalosti ohledně dopadů kolektivní péče. Rovněž i pediatrický a psychologický výzkum prováděný celosvětově ohledně důsledků kolektivní péče je třeba respektovat. Proto je vhodné vést nad cíly nově diskusi, jež by reflektovala poznatky nových výzkumů, ale i zkušenosti, vnesené novými členskými státy.

6. Je v souladu s Pekingskou deklarací OSN o právech žen, stejně jako s cíly politiky rovnosti žen a mužů obecně, uznat i neplacenou práci rodičů při péči o děti jako plnohodnotnou alternativu výdělečné práce. Jen tak lze odstranit tradiční stereotyp, že žena, která pečuje o děti „nic nedělá“ a jediným, kdo pracuje, je muž – živitel. České předsednictví proto naléhá na uznání neplacené péče o děti doma jako společensky relevantní činnosti.

7. České předsednictví vychází z principu svobody rodin. Je třeba ponechat rozhodnutí o způsobu péče na rodinách samotných. Rozhodnutí pro domácí péči o děti by nemělo být automaticky nahlíženo jako nesprávné.

8. České předsednictví respektuje, že oblast péče o děti je výlučnou politikou členských států, v souladu s principem subsidiarity. Případná změna barcelonských cílů nemusí znamenat změnu politiky členských států. Nikdo tedy nenapadá záměry jednotlivých států rozšířit počet zařízení kolektivní péče. Otázkou je, zda by takové kvantifikované cíle měly být stanovovány mimo kompetence EU na nadnárodní úrovni.

9. Nemá smysl požadovat v celé Evropě jednotně stejný počet zařízení kolektivní péče bez reflektování specifických tužeb a přání rodiny, poptávky a historických zkušeností. Například v ČR bylo i v době komunismu umístěno v jeslích max. 24 procent dětí do 3 let, ač stát činil vše pro navýšení počtu dětí. Po pádu komunismu se preference rodin rychle změnily a počet dětí v jeslích se v důsledku klesající poptávky snížil na cca 0,5 procent dětí. Vybudování nákladného systému kolektivní péče by v takovém případě bylo zcela zbytečné. Stát by musel hledat donucovací mechanismy, jak děti do jeslí umístit, a to na úkor svobody rodin (zkracování rodičovské dovolené, snižování rodičovského příspěvku atd.).

10. Sama česká vláda v ČR podporuje rozvoj nerodičovské péče o malé děti. V rámci tzv. Prorodinného balíčku jsou přijímána opatření na podporu zejména inovativních typů péče. Nedomnívá se však, že budování veřejných-státních zařízení kolektivní péče po vzoru komunistického režimu je správnou cestou. Preferuje model, kdy jsou rodinám poskytnuty finanční prostředky přímo, a rodiny mají tak možnost se rozhodnout, zda je využijí na rodičovskou či nerodičovskou péči. Navíc i na národní úrovni je respektován princip subsidiarity a rozvoj jeslí a školek v jeho duchu spadá do kompetence obcí a krajů, nikoli státu.

11. Současně Česká republika masivně podporuje i rodičovskou domácí péče a výší její podpory (v případě „klasické“ tříleté péče) dosahuje přibližně výše minimální mzdy. Naplňuje tak, jako jedna z mála zemí EU, princip, podle něhož lze i práci v rodině vnímat jako ekonomicky relevantní aktivitu. Lze přitom upozornit, že i v pekingské agendě je vyjádřen požadavek na kvantifikování skutečné ceny této péče, jíž je možno považovat za ekonomický produkt.

12. Česká republika v žádném případě nechce vracet ženy ze zaměstnání do domácnosti. Chce se ale zabývat i problémy rodičů, kteří preferují možnost zůstat s dětmi do tří let doma. I tito lidé, kterých navíc i při hypotetickém dosažení barcelonských cílů budou dvě třetiny, mají své problémy a nelze je ignorovat výlučně ve prospěch státní pomoci těm, kteří se rozhodnou pro umístění svých dětí v jeslích.

Převzato z http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/reakce-ceskeho-predsednictvi-na-prohlaseni-evropske-socialisticke-strany-53174/

Další info k tématu na http://zpravy.idnes.cz/jesle-nam-nenutte-vzdoruji-cesi-evrope-d9g-/domac...