JUDr. Otakar Motejl, Mgr. Iva Černá, Mgr. Klára Panovská, Mgr. Petra Matyášová

Veřejný ochránce práv se opakovaně zabývá podněty, jejichž předmětem jsou stížnosti na činnost či nečinnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Jedná se většinou o stížnosti rodičů, kterým nebylo dítě svěřeno do péče, a druhý rodič jim brání ve styku s ním, dále o stížnosti rodičů, ale i prarodičů na postup orgánů sociálně-právní ochrany dětí při podávání návrhu soudu na vydání předběžného opatření nebo návrhu na nařízení ústavní výchovy, kdy podle názoru stěžovatelů pro takovýto krok nebyly dány důvody. Objevují se i podněty, v nichž rodiče žádají o to, aby došlo k návratu dítěte z ústavního zařízení do rodiny, aby osoby, které mají děti soudem svěřené do péče, nebo i pěstouni respektovali právo dítěte na styk se svými biologickými rodiči.

Působnost veřejného ochránce práv v oblasti sociálně-právní ochrany dětí má řadu specifik. Od ostatních oblastí veřejné správy, kterými se veřejný ochránce práv zabývá, se liší především svou výlučností spočívající v individualitě každého případu. Svou podstatou jde totiž o problémy veskrze lidské, člověčí, na které se měřítka zákona vyjádřená v jednotlivých paragrafech jen velmi obtížně uplatňují.

Článek třetí Úmluvy o právech dítěte jasně stanoví, že státy, které jsou smluvní stranou, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za ně odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní opatření.

Společenská situace v posledních padesáti letech je poznamenána obsahovým posunem některých typů konfliktů. Typickým projevem substituce konfliktních situací je přesun právních konfliktů v partnerských vztazích z oblasti původně citové, posléze majetkové do oblasti sporů o rozsah práv a povinností k nezletilým dětem. Ve velké většině případů lze vytipovat, zda skutečně jde o konflikt náhradní, avšak o to úpornější a těžko smiřitelný.

Veřejný ochránce práv proto považuje za svoji povinnost zobecňovat a prezentovat poznatky ze své činnosti v této oblasti nejen ve své každodenní práci, ale i formou bilance poznatků a zkušeností získaných při vyřizování několika set stížností, se kterými se jednotliví občané na ochránce obrátili.

Aby veřejný ochránce práv pomohl občanům i úřadům orientovat se v problematice sociálně-právní ochrany dětí, rozhodl se vydat tento sborník. Jeho text sestává z obecného úvodu, přehledu nejvýznamnějších soudních rozsudků a vybraných stanovisek veřejného ochránce práv z oblasti sociálně-právní ochrany dětí.

Převzato z http://www.ochrance.cz/dokumenty/dokument.php?back=/cinnost/sbornik.php&...