Metoda RODINNÝCH KONFERENCÍ, původně vyvinutá na Novém Zélandu, je dnes známá po celém světě a to pod řadou názvů - v angličtině jako Family Group Conferencing, Family Group Decision Making nebo Family Unity Meetings.
V českém prostředí je známá velmi zřídka, spíše jednotlivcům. Český právní řád ji jako metodu nezná, jako strukturovaný a jasný proces se v ČR systematicky nepoužívá. Pojem "rodinná konference" je velmi často nesprávně ztotožňován či zaměňován s pojmem "případová konference" či "případové setkání".

Poprvé začala tato metoda být užívána na poli práce s rodinou, především pro dosažení nejlepšího zájmu dítěte či delikventních mladistvích. Využití najde i na poli duševního zdraví, vzdělávání, domácího násilí.

Rodinné koference vychází z předpokladu, že rodina má obrovský potenciál. Její členové si sami daleko pravděpodobněji než profesionálové najdou řešení své situace a to s aktivním nasazením všech svých členů. Jelikož se jedná o vlastní plán vytvořený svépomocí, jeho dodržování je také pozitivněji příjimáno, než pokud se jedná o implementaci řešení odborníků. Rodina se zná, zná svoje zdroje, silné stránky i slabiny a o "vlastní krev" se postará.
Model vychází ze silného povědomí o komunitě, společenství a to z tradice Maorů(původního polynéského obyvatelstva Nového Zélandu). V maorské tradici je to právě komunita, která je odpovědná za svoje potomky. Na Novém Zélandu je metoda od roku 1989 uzákoněna. Zákon o dětech, mladistvích a jejich rodinách (The Children, Young Persons and Their Families Act) stanoví, že každý člen příbuzenstva má právo se rodinné konference účastnit.

Metoda rodinných konferencí se přizpůsobila různým lokalitám, kulturám. Je velmi úspěšně používána např. v USA, ve Spojeném království, Holandsku.

Převzato z http://www.iirp.edu/article_detail.php?article_id=NDMz

-----------------------------------

• 1. fáze: Doporučení případu

Případ vhodný k využití metody RK je doporučen místně příslušné agentuře poskytujícím tuto metodu. Ve většině případů je to klíčový sociální pracovník dítěte, kdo případ doporučuje, ale může to být např. i učitel dítěte, kurátor pro mladistvé či zdravotník v některých lokalitách se mohou s vlastním případem "nahlásit" i rodiny samotné.
Aby byl případ pro RK doporučen, musí být jasné obavy o prospívání dítěte, které jsou v souladu s kritérii agentury RK poskytující a rodič či pečovatel s rodičovskou odpovědností nebo mladistvý ve věku 16 nebo 17 let s dostatečnou úrovní vyzrálosti souhlasí s doporučením svého případu a následně se sdílením informací.
Zda se RK uskuteční je na rozhodnutí rodiny. Za žádných okolností nemůže být rodina k RK nucena.
Jakmile je případ doporučen agentuře, rodině je vyčleněn koordinátor. Role koordinátora je pomoci rodině naplánovat setkání a moderovat je. Koordinátor se liší od oznamovatele případu, jedná jako naprosto neutrální osoba. Koordinátor rodinu neovlivňuje, nevnucuje určité řešení, ale pomáhá jí promýšlet řešení, které musí být nalezeno. Rodině by měl být koordinátor nabídnut a volen s ohledem na její etinický původ, jazyk, náboženství či pohlaví členů.

• 2. fáze: Příprava

Koordinátor zorganizuje setkání ve spolupráci s dítětem/mladistvým, rodiči s rodičovskou odpovědností a/nebo momentálním pečovatelem s cílem identifikovat kdo tvoří rodinou síť kolem dítěte. Nemusí se vždy jednat o pokrevní příbuzné, vrámci sítě mohou být významní i přátelé, sousedi.

• Koordinátor hovoří s dítětem/mladistvím jakou pomoc či podporu při účasti na RK potřebuje, zda má zájem o "advokáta", někoho, kdo by jej podpořil a byl mu oporou. V případě, že ano, tato vybraná osoba se s dítětem/mladistvím setká před samotnou RK na přípravném setkání.

• Koordinátor se setkává s rodinnými příslušníky, se všemi, kteří byli identifikováni v podpůrné síti, hovoří o jejich obavách a starostech a také o tom, jak a proč bude RK vedena a povzbuzuje je k účasti.

• Koordinátor je v úzké spolupráci s tím, kdo případ doporučil, tzn. klíčovým sociálním pracovníkem dítěte a se všemi ostatními organizacemi či stranami na případu angažovanými s cílem zajistit rodinným příslušníkům patřičné informace o:

- zájmu dítěte/mladistvého a jeho ochraně, tzn. rozpoznání hranice co ještě může být a hlavně co již nesmí být odsouhlaseno jako součást rodinou sestaveného plánu pro dítě/mladistvého z pohledu agentury

- službách, které mohou pomoci dítěti/mladistvému nebo rodině

• Koordinátor vyjednává datum, čas a místo pro RK, posílá pozvánky a zařizuje praktické věci (např. cestovné, ubytování, apod.)

• 3. fáze: Konference

Rodinná konference probíhá v následujících tří jasně ohraničených fázích:

a) Předání informací

Této části předsedá koordinátor. Dbá na to, aby byli všichni představeni, že každý rozumí důvodu setkání a procesu, jakým bude probíhat a soulasí s ním. Pokud je to nutné, jasně vymezuje společně se skupinou základní pravidla.
Rodina je informována o

• důvodu, který vedl k uspořádání RK

• o dítěti/mladistvém, které mohou být nápomocné rodině k vytvoření plánu

• o zdrojích a podpoře, která je k dispozici

• možných obavách, rizicích, které mohou ovlivnit obsah schvalovaného plánu (např. že dítě/mladiství nesmí být v kontaktu s určitou osobou z důvodu jeho bezpečí)

• tom, co bude následovat v případě, když nebude rodina schopna vytvořit společně plát nebo když nebude plán schválen

Dítě/mladiství a rodinní příslušníci mohou také poskytnout informace, upřesňovat nebo se ptát v případě nejasnosností.

b) Soukromý čas rodiny

Zaměstnanci agentury a koordinátor nejsou přítomni v této části RK. Rodina má čas hovořit mezi sebou a dát dohromady plán na základně situace vyžadující řešení. Rodinní příslušníci hledají zdroje a řešení, berou v potaz existující možnosti např. nabídku určité služby tak, aby jejich plán fungoval.

c) Plán a odsouhlasení

Jakmile rodina vytvoří svůj plán, klíčový sociální pracovník a koordinátor se s rodinou opět v místosti setkávají. Hovoří nad plánem včetně možností a společně jej odsouhlasí.
Je odpovědností klíčového sociálního pracovníka plán odsouhlasit a je důležité, že se tak stane v den konání RK. Předpokládá se, že plán bude schválen, pokud ovšem pro dítě/mladistvého nepřináší významná rizika, nebezpečí či újmu. Jakýkoliv důvod pro neschválení plánu musí být jasný okamžitě a rodině by měla být dána šance na toto reagovat a plán pozměnit či k němu něco doplnit.

Je důležité zajistit, že děti, které jsou přítomny, jasně rozumí tomu, co se odehrává, o čem se hovoří a že je i jejich názor vyslyšen.

Zdroje jsou diskutovány a odslouhlaseny s agenturou a je důležité aby v tomto momentě byl jasně dán časový rámec a jména těch, kteří jsou odpovědně za určitý úkol. Je také stanoven náhradní plán, opatření, jak bude plán monitorován a jakým způsobem bude na jeho naplňování dohlíženo.

Koordinátor by měl doručit plán všem zůčastněným - rodinným příslušníkům i sociálnímu pracovníkovi, případně dalším, je-li to v zájmu dítěte/mladistvého a situace to vyžaduje.

• 4. fáze: Uskutečnění plánu

Je nutné, aby každý zahrnutý v implementaci plánu dodržel svou roli, úkol a to ve stanoveném čase a nebál se včas obrátit na klíčového pracovníka s problémem, který může nastat.

• 5. fáze: Vyhodnocení plánu

Měl by být jasně stanovený proces vyhodnocení plánu. Zhodnocení, jak se podařilo plán realizovat, by mělo být nabýdnuto rodině tak, aby jej mohla případně změnit nebo upravit.

Převzato z webových stránek Family Rights Group Advice service http://www.frg.org.uk/the-family-group-conference-process
Proces je popsán tak, jak jej uplatňuje systém ochrany dětí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska