Mgr. Jana Havigerová

Rodina, kde jsou vytvořeny emocionální vazby, představuje jedinou jistotu v životě každého dítěte a je považována za nejvhodnější prostředí pro jeho výchovu, byť vykazuje určité nedostatky např. materiální. Proto je třeba soustředit pozornost na aktivní práci s rodinou a to nejen preventivní, ale i následnou, tedy po nařízení ústavní výchovy.

V preambuli Úmluvy o právech dítěte se stanoví, že rodina jako základní jednotka společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí, musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti. Pokud soud shledal, že v nejlepším zájmu dítěte je jeho umístění do zařízení kolektivní péče, je třeba, aby v zájmu zachování sociálních a citových vazeb mezi dítětem a jeho rodinou, bylo beze zbytku naplňováno právo na pravidelný osobní kontakt.
Práce s rodinou
Ve většině případů nařízení ústavní výchovy neprobíhá efektivní souběžná práce s rodinou, která by pomohla následné reintegraci rodiny. Novelou zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí byla v ustanovení § 12 odst. 2 právně zakotvena povinnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí pracovat s rodinou po umístění dítěte do zařízení ústavní výchovy.

Celý článek je na http://www.viaiuris.cz/index.php?p=msg&id=179