Účastníci specializovaného dlouhodobého kurzu Využití zkušeností z Velké Británie při rozvoji vzdělávání v oblasti náhradní rodinné péče a práce s ohroženou rodinou, který zaštiťuje o.s. Člověk hledá člověka ve spolupráci s British Association for Adoption & Fostering (BAAF), se již podruhé setkali v lednu 2010.
Hlavním tématem čtyř dnů s anglickými lektory byl tentokrát proces náboru pěstounů, posouzení žadatelů, přípravy pěstounů a výběru pěstounů pro konkrétní dítě.
Velmi inspirativní sdílení anglické praxe a intenzivní práce skupiny ukázala, jak jak je situace v jednotlivých krajích rozdílná a jak nezbytné je zavedení jednotné praxe. V každém kraji by měl být zajišťován kvalitní procesu výběru, posouzení žadatelů o pěstounskou péči, školení pěstounů a vhodného výběru dítěte s ohledem na jeho potřeby. Stát by měl tuto oblast zaštítit minimálními standardy a klást tak požadavky na jednotlivé kraje.
Co není definováno, se jen těžko kontroluje. Kraje se snaží výběr, posouzení i přípravu pěstounů zajistit, ale mnohdy tápou, chybí kvalifikace. Peníze, které kraj na tuto agendu dostává v systému jsou, nejsou však účelově vázany a změny se neobejdou bez zodpovědného přístupu, rozpoznání nutnosti investic do této oblasti.
Praxe by neměla být postavena na náhodné osvícenosti jednotlivých pracovišť a pracovníků, ale měla by být alespoň co do minima definována a postupně zlepšována.
Ruku v ruce s požadavkem standardizace oblasti pěstounské péče je potřeba sjednocení systému financování a změny toku financí (nejlépe tak, aby peníze následovaly dítě), což by ulehčila jednotná agenda pod jedním ministerstvem.

Známou českou praxí je výrazné upřednostňování potřeb pěstounů, konkrétně to, o jaké dítě mají zájem. Dítě přichází do pěstounské péče s určitými potřebami a na základě nich by měl být pěstoun vyhledáván, připravován a následně i průběžně podporován.
Celkové porozumění společnosti pěstounské péči vyžaduje národní nebo krajské kampaně, doposud víceméně náhodně a nesystematicky dělané alespoň neziskovými organizacemi. Efektivní kampaň musí dát jasnou zprávu o pěstounské péči jako kvalitní alternativě k ústavní výchově, jako službě pro dítě, pro jeho původní rodinu, která krátkodobě či dlouhodobě selhává v zajištění péče s respektem k ní, dát informace o širším spektru forem pěstounské péče a obecně zvýšit statut pěstouna.

Absence standardů se konkrétně ukazuje např. v prvotním kontaktu s pěstounem a dítětem, není stanoveno jak má tato klíčová fáze probíhat. Průběh a počet interakcí mezi pěstounem a dítětem je třeba jasně definovat, včetně toho jaké informace dostane pěstoun a jaké dítě, kdo a kdy je komu předá a to opět s ohledem na potřeby dítěte tak, aby byl průběh co nejméně stresující a s minimalizací možných traumat, např. když pěstoun dítě odmítne.
Při posuzování žadatelů o pěstounskou péči chybí hodnotící týmy z vyškolených pracovníků. Žadatelé jsou často vystaveni lhůtám, kdy jen pasivně čekají, je nutné jejich aktivní zapojení do celého procesu.

Inspirací mohou být Národní normy UK, Národní minimální požadavky pro pěstounskou péči platné v Anglii.
http://www.vzd.cz/narodni-standardy-pro-pestounskou-peci-uk

Projekt, v jehož rámci se školení koná, je financován Evropským sociálním
fondem v rámci Operačního programu rozvoj lidských zdrojů a Nadací Terezy
Maxové dětem.