Český helsinský výbor, který dlouhodobě monitoruje dodržování lidských práv ČR, vydává již po devatenácté Zprávu o stavu lidských práv v České republice.

Celé znění zprávy v příloze.

-----------------------

10. Práva dětí
10.1. Systém ochrany práv dětí a péče o ohrožené děti

Problém nedostatečné koordinace systému ochrany dětských práv, který byl v předchozích
letech kritizován např. ve Zprávě o stavu lidských práv za rok 2011, tak i Výborem OSN pro
práva dítěte, zůstal nedořešen i v uplynulém roce.138 Kompetence v oblasti ochrany práv dětí
jsou totiž rozděleny mezi několik resortů, kdy jednotlivá ministerstva plní dílčí cíle často bez
potřebného propojení a jednotné koordinace. Určitým náznakem řešení tohoto problému bylo
schválení Národní strategie ochrany práv dětí Právo na dětství v lednu 2012, na kterou mají
navazovat dva Akční plány k naplnění Národní strategie ochrany práv dětí: plán na období
2012 – 2015 a plán na období 2016 – 2018. Schválením Národní strategie ochrany práv dětí
se vláda České republiky zavázala vytvořit do roku 2018 funkční systém zajišťující důslednou
ochranu všech práv dětí a naplňování jejich potřeb. Strategie definuje základní cíle a přístupy
v ochraně práv dětí a v péči o ohrožené děti. Mezi deklarované cíle patří zvyšování kvality
života rodin a dětí, podpora všestranného rozvoje dítěte v jeho přirozeném rodinném
prostředí, eliminace diskriminace a nerovného přístupu vůči dětem, včetně podpory zapojení
mladých lidí na rozhodování o věcech, které se jich bezprostředně týkají. Národní strategie
obsahuje celkem šestnáct oblastí aktivit, jejichž postupným naplňováním má být těchto cílů
dosaženo. Klíčové aktivity budou realizovány, monitorovány a vyhodnocovány právě na
základě akčních plánů. První Akční plán k plnění strategie na období 2012 – 2015 byl vládou
schválen v dubnu 2012.
Obsahuje konkrétní úkoly pro jednotlivá ministerstva v tomto období
včetně termínů a odpovědnosti konkrétních ministerstev a dalších orgánů za realizaci těchto
opatření. Přínos Strategie i Akčních plánů pro zlepšení systému ochrany práv dětí bude
velmi záviset na tom, zda a v jaké míře budou navržená opatření či aktivity realizovány, a jak
důsledně bude postupováno v případě prodlev či neaktivity jednotlivých resortů.

Problém působí i neexistence vertikální podřízenosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí
(dále jen „OSPOD“) Ministerstvu práce a sociálních věcí. Praxe těchto orgánů se tedy
z důvodu nesjednoceného řízení liší. Pozitivní změny zejména v činnosti OSPOD by měla
přinést velká novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí139 rovněž přijatá v uplynulém
roce. Novela zavedla povinnost OSPOD, pověřených osob i zařízení pro děti vyžadující
okamžitou pomoc řídit se standardy kvality při poskytování sociálně-právní ochrany dětí
a využívat metod sociální práce jako je vyhodnocování situace ohroženého dítěte a rodiny,
zpracování individuálního plánu ochrany dítěte a provádění případové konference. Zda
novela splní svůj účel a dojde ke sjednocení a zkvalitnění práce orgánů sociálně-právní
ochrany dětí bude možné zhodnotit až v delším časovém horizontu.

Ačkoliv již od roku 2009 probíhají na úrovni ministerstev a poradních orgánů vlády diskuze
o ustavení tzv. dětského ombudsmana, který by zastřešil a sjednotil systém ochrany práv
dětí v České republice, koordinoval realizaci práv vyplývajících z Úmluvy o právech dítěte140,
prosazoval zájem dětí a zvyšoval povědomí o právech dětí, nebyl ani v roce 2012 tento
institut zřízen. Neexistence nezávislého mechanismu kontroly dětských práv je přitom
dlouhodobě kritizována ze strany Výboru OSN pro práva dítěte.

Za pozitivní krok v tomto směru lze označit pouze zřízení nové internetové stránky pro děti
(www.deti.ochrance.cz) veřejným ochráncem práv, které by měly usnadnit dětem komunikaci
s úřadem a zpřístupnit jim jeho služby. V roce 2012 ochránce obdržel celkem 25 podání
přímo od dětí, což je za rok nárůst o více než 100 %. V roce 2011 to bylo pouze 9 stížností.
V této souvislosti je nutné připomenout, že již nyní se ochránce v rámci své činnosti
z kapacitních důvodů systematicky nevěnuje naplňování Úmluvy o právech dítěte ani
ochraně všech práv v Úmluvě dětem garantovaným.